Historie Církve československé husitské
Historie Církve československé husitské
Církev československá vznikla v lednu roku 1920.
Na počátku stálo provolání Národu československému, které bylo veřejně přečteno při bohoslužbách v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.
Římská kongregace církev československou ihned odmítla, a proto začalo hledání apoštolské posloupnosti, které vedlo malou část duchovních k srbskému pravoslaví.
Klik na „apoštolské posloupnosti“ – Apoštolskou posloupností se rozumí návaznost biskupů, která sahá až k původním apoštolům. Této apoštolské posloupnosti si církev CČSH cení jako viditelného znamení přináležitosti apoštolskému svědectví a prvotní církvi.
O rok později se konal první Valný sjezd delegátů, existovalo již 109 náboženských obcí. Byla zvolena Ústřední rada církve československé.
Na druhém sjezdu byl zvolen za biskupa nejvýraznější z reformátorů ThDr. Karel Farský. O Vánocích roku 1922 zazněla vlastní liturgie v českém jazyce.
Klik na ThDr. Karel Farský – Karel Farský (26. 7. 1880 – 12. 6. 1927), biskup a první patriarcha Církve československé husitské se narodil v podkrkonošském Škodějově, nedaleko Vysoké nad Jizerou. V roce 1900 začal studovat teologii na Univerzitě Karlově, kněžské svěcení přijal v roce
V červnu roku 1924 zvolily náboženské obce přes své diecéze Dr. Karla Farského za patriarchu celé církve.
Klik na „patriarchu“ – Patriarcha stojí v čele duchovní správy církve a plní v církvi s vědomím příslušných biskupů a při zachování jejich plných pravomocí vedení duchovní správy, vykonává pastýřskou péči obdobnou pastýřské péči biskupské, udílí svátost biřmování a svěcení kněžstva.
V červnu roku 1927 zemřel patriarcha Karel Farský a jeho nástupcem se stal Gustav Adolf Procházka.
První zasedání řádného sněmu církve československé proběhlo v roce 1931 za účasti všech duchovních a zvolených delegátů z 248 náboženských obcí.
Sněm přijal věroučnou směrnici Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé, včetně Vyznání víry. Byla vyhlášena platnost nové Ústavy CČS.
Klik na „Vyznání víry“ – Křesťanské vyznání víry (krédo) je nejstručnější vyjádření hlavního obsahu křesťanské víry. CČSH má tzv. Velké krédo, jehož autorem je zesnulý biskup moravské diecéze ThDr. J. R. Stejskal, a tzv. Malé krédo, jehož autorem je zesnulý profesor dřívější Husovy bohoslovecké fakulty ThDr. A. Spisar. Znění kréd:
Klik na „Znění kréd“ - Velké vyznání víry - Věříme v Boha jednoho, Ducha věčného a Tvůrce všeho, Otce Ježíše Krista i Otce našeho, jenž od věčnosti vládne královstvím duší našich. Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo světa i smrti přemohl, aby nám získal království Boží věčné. Věříme v Ducha Božího, jenž od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce přebývat. Věříme v život věčný, Dobra, Pravdy a Krásy, tak jako jsme přesvědčeni o smrti zla i zlých. Věříme, že Otec nebeský nás proto stvořil, abychom, Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli. Tak staň se!
Malé vyznání víry - Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.
Další jednání sněmu se v roce 1940 kvůli nacistické okupaci země nekonalo. Církev československá ztratila v letech 1938-1939 zhruba čtvrtinu svých náboženských obcí, a to v pohraničí, které bylo připojeno k německé Třetí říši a k Polsku, i na osamostatněném Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Od roku 1940 nebylo v německém Protektorátu Čechy a Morava dovoleno obsazovat prázdná biskupská místa.
Mezi oběťmi nacistické persekuce byly tisíce členů CČS. V koncentračních táborech a věznicích bylo drženo osmnáct duchovních; někteří z nich se už nevrátili.
Po smrti patriarchy G. A. Procházky v roce 1942 se správcem církve se stal biskup Ferdinand Stibor. O tři roky později válka skončila a vedení církve bylo svěřeno PhDr. Miroslavu Novákovi. 11. prosince 1945 byla jmenována nová Ústřední rada CČS.
Za patriarchu byl roku 1946 zvolen profesor PhDr. ThDr. František Kovář. Základy řádu duchovní péče CČS byly přijaty o rok později.
Politická krize vyústila 25. února 1948 v otevřené převzetí moci komunisty. Území ČSR bylo později rozčleněno do devíti krajů a nových okresů a tomu se musela přizpůsobit i organizace církve. Byly vydány zákony, které umožnily dohled nad církvemi.
V červenci roku 1950 probíhalo zasedání III. řádného sněmu CČS - sněm reagoval na vzniklou církevně-politickou situaci novelizací Ústavy.
V říjnu roku 1961 proběhl další sněm CČS. Nahradil Ústavu stručným Zřízením CČS, které rozváděl a doplňoval Organizační řád. Patriarchou byl zvolen PhDr. Miroslav Novák. Ideologický i mocenský ateistický tlak zastrašoval obyvatelstvo.
V roce 1971 byl k názvu církve přidán přívlastek „husitská”. Za věroučnou normu byly přijaty Základy víry (sepsané roku 1958) a poprvé také Směrnice k otázkám sociálně etické orientace církve.
Klik na „Základy víry“ – Základy víry nejsou ani konfesí ani krédem ani učebnicí, nýbrž pomocí k jednotnému životu víry všech věřících, i k jednání zvěsti a učitelské činnosti církve.
Tzv. sametová revoluce roku 1989 přinesla zlom v politických a společenských poměrech. Hledaly se výhledy pro budoucí život a práci církve. Na místo M. Nováka přišli ThDr. Vlastimil Zítek (správce církve), ad interim patriarcha Mgr. Vratislav Štěpánek, na celé funkční období Mgr. Josef Špak, a poté Dr. Jan Schwarz.
Husova bohoslovecká fakulta byla začleněna do Univerzity Karlovy.
Nadále se sbírají síly pro zvládnutí nových otázek ideových a spirituálních, přiměřeného vzdělávání duchovenstva apod. Tato fáze života Církve československé husitské byla završena v roce 2006 sněmem, který zvolil za patriarchu církve ThDr. Tomáše Buttu.
